O festivalu 2011
Ohlédnutí za 11. ročníkem Hudebně-literárního festivalu ve Vokšicích
Pravidelní návštěvníci tohoto již tradičního a vždy vynikajícího kulturního pořadu na přelomu července a srpna mi snad dají za pravdu, že jeho přemístění ze Starých Hradů do Vokšic nijak neubralo na jeho kvalitě.
Historické gotické prostory nahradily prostory novější a původem (stáje či dílny) prozaičtější, ale literární i hudební vystoupení se zde snoubí s atmosférou ateliéru a výstavních místností pana Bucka. Plastiky a sochy výtvarníka Josefa Bucka a aktuálně zde vystavujících umělců dávají festivalovým účinkujícím vhodnou kulisu a dobře je doplňují.
První den věnovali pánové Alfred Strejček a Štěpán Rak miletínskému rodákovi K. J. Erbenovi Kytici uvitou z jeho balad. Byla to hodina, která nám připomněla krásu českého jazyka v mistrovském podání našeho předního recitátora p. Alfreda Strejčka umocněná hudebním doprovodem a zpěvem Mistra kytary p. Štěpána Raka. Jeho nástroj i hlas „chytají za duši“. Jeho hudba objímá, hladí, smutní i vzrušuje. Je to obrovský zážitek.
V Černobílém večeru (název následujícího pořadu od 20 hodin) se prezentoval neméně skvělý kytarista Jan- Matěj Rak, syn Mistra Š. Raka, a dokázal, že jablko nepadá daleko od stromu.
V sobotu nám pánové Rak a Strejček připomněli vynikajícího básníka, pražského rodáka a rakouského poddaného, posléze občana československého Rainera Maria Rilkeho, píšícího ovšem německy. Ve skvělém překladu Jiřího Kosteleckého jsme naslouchali kompozici z Duinských elegií. Večer pak jsme trávili s Janem-Matějem Rakem, který si pozval kamaráda pana Františka Vlčka, a s Písničkami pro poslední hosty. K potěše starších i mladších posluchačů nám s chutí a elánem zahráli na kytary a zazpívali celou řadu známých a nestárnoucích melodií a písniček, převážně z 20. a 30. let minulého století.
Poslední den věnovali oba protagonisté svému příteli malíři a básníkovi Českého Ráje Janu Solovjevovi. Jeho verše přednesla paní Jana Adamová, úryvky z jeho knížky František přečetl Alfred Strejček. Bylo to krásné odpoledne, které jsme strávili s lidmi, kteří se mají vzájemně upřímně rádi, rozumí si a dělají si vzájemně radost. A tu přenesli plnou měrou i na nás. Díky, srdečné díky všem. Umělcům i organizátorům. Panu Buckovi za nezištné zapůjčení prostor, dr. Bílkové s dcerami a spolupracovnicemi z OS SH, panu Karlu Neckařovi a snad i dalším.
Vilém Hofman, Libáň
Nové Noviny 2011, č. 30, 5. 8., s. 5
