Historie zámku Staré Hrady

Zámek Staré Hrady dal na začátku 70. let 16. století postavit Jiřík Pruskovský z Pruskova a spojil ho s gotickou tvrzí Stará, o níž je první písemná zmínka v roce 1340 a souvisí s rodiči prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic. Jiřík Pruskovský získal tvrz přestavěnou v 60. letech 14. století bratry Arnoštovými do kamenné podoby jako věno své manželky Uršuly z Lobkovic. Po smrti jeho syna Oldřicha Desideria se na čas majitelem zámku stal Albrecht z Valdštejna, od r. 1637 patřil rodu Schliků, krátce před první světovou válkou ho získali Weissenwolfové, posledním šlechtickým majitelem byl rod Thurn-Taxisů. V roce 1949 přešla starost o něj na obec Staré Hrady. V té době však už byl zámek ve velmi špatném stavu. Marné byly snahy pracovníků památkové péče, libáňského vlastivědného kroužku, učitele Františka Vojtíška, Ing. Karla Vochoče aj. získat peníze na opravu, které malá obec s necelými 290 obyvateli neměla. Koncem 50. let 20. století se na Okresním národním výboru v Jičíně uvažovalo o demolici.

Záchrana zámku

Učitel Vladimír Holman, ale dokázal získat spolupracovníky, kteří byli ochotni se s velkým nasazením podílet na stavebních pracích, a také ty, kteří uměli vše zaštítit po odborné a úřední stránce (dr. Jaroslav Wagner, Ing. arch. Karel Pokorný, Ota Sedláček, později i Pavel Hlaváč). Měl jasný cíl: objekt opravit a nalézt mu co nejdřív vhodné využití. Nájemní smlouva s Památníkem národního písemnictví v Praze z r. 1969 rozhodla o využití pro kulturní účely, gotická část zámku se dostavovala pro potřeby Literárního archivu. Do seznamu místních lidí, kteří za minimální mzdu pracovali v často složitých podmínkách, kdy vrchol mechanizace byla míchačka a zednický vrátek, patří Jan Joukl, Václav Mikolášek, Anna Kejzlarová, Josef Kejzral, p. Machač, Josef Plachý, Václav Zíma, p. Fišera, Jaroslav Svoboda, Josef Najvrt, Oldřich Slavík, Václav Plíšek, Božena Plíšková, Jaroslav Plíšek, Jaroslav Bárta, Josef Svoboda, František Svoboda st., František Svoboda ml., otec a syn Vitákové, Jaromír Lachman, otec a syn Škodové, Jiřina Straková, Jaroslav Čuban, Jan Trnka, Bohumil a František Macounovi, Milada Zubatá, Jindřich Slavík, Jaromír Balda a další). Na pomoc jim přicházeli nadšenci různého věku a povolání z celé republiky, kteří se neptali na odměnu. Obrovský kus práce odvedli zcela zdarma trampové.

Využití zámku

S postupem rekonstrukce získával Památník národního písemnictví prostory pro Literární archiv. Regály plnily kartony s písemnostmi, tisky a fotografiemi J. Vrchlického, K. V. Raise, A. Hejduka, V. Nezvala, V. Čtvrtka, V. Prokůpka, J. Knapa, Al. Jiráska, Fr. Křeliny, L. Stehlíka, J. Holečka aj., ale i materiály nakladatelství J. Otto, J. R. Vilímek, Aventinum, Družstevní práce, Československý spisovatel atd. V r. 2007 tu bylo přes 32 tisíc kartonů, ¾ sbírek Literárního archivu. Pro návštěvníky byla otevřena pracovna J. Vrchlického (v r. 1977), Aloise Jiráska a Elišky Krásnohorské (v r. 1997).

Památník národního písemnictví připravil několik dokumentárních výstav a besed se spisovateli a úsilí o záchranu zámku postupně nabývalo ohlasu i mezi umělci, kteří také chtěli přispět ke společnému dílu – a to tím, v čem vynikali. A tak se začala rozvíjet kulturní činnost, a v polovině 70. let bylo nutno najít jejího organizátora přímo v místě. Tuto úlohu převzala Osvětová beseda Staré Hrady a plnila ji až do r. 2005, kdy její úlohu převzalo Občanské sdružení SH. Do tohoto sdružení přešli lidé, kteří se předtím podíleli na činnosti Osvětové besedy. Podobně jako na stavbě i tady platilo: přijď, kdo chceš, a pomoz, jak můžeš, takže na zámku vystavovali a vystupovali umělci vynikající i ti méně známí či začínající. Příležitost ukázat, co dovedou, dostaly také školní děti.

Způsob záchrany zámku a dění na něm zaujalo novináře (především Olgu Šumberovou, Dagmar Štětinovou, Elišku Skokanovou, Rudolfa Křesťana, Vladimíra Mikoláška, Ladislava Tůmu, Jaroslava Najmana, Radovana Sála, Jiřího Němečka, Petra Kovaříka, Bohumíra Procházku aj.), takže se o něm dozvídali lidé i ve vzdálenějších místech. Na starohradském zámku našli námět tvůrci filmu Ať žijí duchové, režisér Karel Bohmann tu natočil v r. 1981 krátký film, který byl promítán v kinech jako monotematický filmový týdeník. Stranou nezůstaly ani rozhlas (redaktoři Ota Nutz, Milan Dus, Vlaďka Matějková a další) a televize (redaktor Přemysl Šrámek aj., jeden díl Toulavé kamery z r. 2006 nebo soutěž O korunu krále Karla z r. 2007). Fotografickou dokumentaci vytvářeli Ivan Wurm, Mirek Špína, Miloslav Lucký, Jiří Tobiáš, Martin Ledvina, Karel Neckař, Pavlína a František Svobodovi, Eva a Jan Chodějovských, Josef Machač aj. Logo pro OS SH navrhl Václav Ševčík.

Žáci Základní školy z Libáně, studenti a učni byli také velkými pomocníky při zajišťování průvodcovské služby na zámku, kterou stejně jako jeho propagaci měly na starosti Osvětová beseda a Občanské sdružení SH.
Rekonstrukce zámku probíhala od poloviny 60. do konce 80. let 20. století. V letech 1973-2007 tu Osvětová beseda Staré Hrady a Občanské sdružení SH uspořádaly 433 výtvarných a dokumentárních výstav a na 300 koncertů, hudebně-literárních a recitačních pořadů, besed a jiných programů – vše díky velkému pochopení výtvarníků, herců, hudebníků, spisovatelů a dalších osobností. Důležitá byla spolupráce s Památníkem národního písemnictví i s nakladatelstvím Albatros a Základní školou v Libáni, vítaná byla též podpora Místního národního výboru Staré Hrady i Libáň, od začátku 90. let Obecního úřadu Staré Hrady.

Na vernisážích, spojených většinou s dalším programem, se scházeli návštěvníci i z míst vzdálených desítky kilometrů a vytvářeli neopakovatelnou atmosféru. V polovině 70. let začala z darů výtvarníků vznikat novodobá zámecká galerie.

Někteří umělci vystavovali a vystupovali opakovaně, někteří také doporučovali své známé a radili organizátorům. Nejobětavějšími dlouholetými spolupracovníky byli Hana Kofránková, Alfred Strejček, Štěpán Rak, Vladimír Komárek a Josef Picek.

Pomáhali také vědci, vysokoškolští učitelé, studenti a další zájemci o literaturu a historii, kteří přijížděli do studovny Literárního archivu Památníku národního písemnictví.

Zámku věnovali stálou pozornost pracovníci Památkové péče (v poslední době především dr. Naděžda Kubů). Velkým tématem byl pro aktivity Stanislava Pence.

V roce 2007 prodali zastupitelé obce Staré Hrady přes velké protesty místních obyvatel i široké veřejnosti zámek manželům Sukovým ze Dvora Králové. S příchodem soukromých majitelů skončila jedna etapa jeho novodobé historie.